POPIS HLAVY

Tvar hlavy závisí na tvaru lebky. Je ukazatelem plemenného typu a má vliv na rovnováhu těla. Východní koně mají mozkovou část větší než koně západní. Orientální (východní) koně mají také hlavu ušlechtilejší, suchou (vidíme výčnělky, cévy a jednotlivé svaly) a mají krátkou srst na hlavě. Naopak koně západní mají hlavu lymfatickou (masivnější).
Hlava hřebce je mohutnější a má temperamentnější oko.
Hlava hřebce je mohutnější a má temperamentnější oko.
Typy hlavy:
štičí - arabský kůň
klabonosá - kladrubský kůň
rovná - anglický plnokrevník
ovčí
prasečí
volská - je krátká a masivní
štičí - arabský kůň
klabonosá - kladrubský kůň
rovná - anglický plnokrevník
ovčí
prasečí
volská - je krátká a masivní
Štičí hlava

Klabonosá hlava

Rovná hlava

POPIS NOHY



POPIS KOPYTA


POPIS KONĚ

POPIS OČÍ

musí být jasné, lesklé a bez výtoků. Koňské oko vidí v noci lépe než lidské
většina koní má oči hnědé, ale může se vyskytnout i oko šedozelené (skleněné neboli rybí) a nebo světle hnědé (sokolí). Má-li kůň malé zapadlé oči, říkáme že jsou "prasečí".
většina koní má oči hnědé, ale může se vyskytnout i oko šedozelené (skleněné neboli rybí) a nebo světle hnědé (sokolí). Má-li kůň malé zapadlé oči, říkáme že jsou "prasečí".
POPIS KOHOUTKU
Popis koňského kohoutku:
Vyvýšená přední část hřbetu se nazývá kohoutek. Trnové násadce prvních obratlů jsou vyšší než ostatní, postupně se prodlužují až k pátému obratli a pak se opět postupně zkracují k osmému až patnáctému, kdy dosahují opět délky trnu jako ostatní. Kohoutek tedy tvoří prodloužené trnové násadce předních obratlů.
Hodnotí se tvar kohoutku, jeho délka, výška, jako i plynulý přechod na ostatní části těla. V kohoutku se rovněž měří výška koně. Je to rozměr od nejvyššího bodu kohoutku k rovné ploše, na níž kůň stojí (rozeznáváme míru hůlkovou a páskovou).
Rozeznáváme kohoutek:
Vysoký - vysoký a delší kohoutek je žádoucí zvláště u jezdeckých koní. Tím je i delší a šikmější lopatka a prostornější chod. Na kohoutek se upínají svaly, které při pohybu vzpřimují hřbet a přenášejí hmotnost celého těla zezadu dopředu. Dlouhý výrazný kohoutek přispívá k upevnění hřbetu a k lepší fixaci sedla. Viz. obrázek dole - anglický plnokrevník.
Rozeznáváme kohoutek:
Vysoký - vysoký a delší kohoutek je žádoucí zvláště u jezdeckých koní. Tím je i delší a šikmější lopatka a prostornější chod. Na kohoutek se upínají svaly, které při pohybu vzpřimují hřbet a přenášejí hmotnost celého těla zezadu dopředu. Dlouhý výrazný kohoutek přispívá k upevnění hřbetu a k lepší fixaci sedla. Viz. obrázek dole - anglický plnokrevník.

Nízký - u kočárových a chladnokrevných koní je kohoutek kratší a méně výrazný. Viz. obrázek dole - suffolský kůň.

POPIS KONĚ - HŘBET A BEDRA
Popis koňského hřbetu:
Hřbet koně tvoří 18 hřbetních obratlů, ke kterým se upíná 18 párů žeber, které vytvářejí společně s hrudní kostí hrudník. Jedná se o část mezi kohoutkem a bedrama. Jeho délka závisí od délky hrudních obratlů a má velký význam pro výkonnost koně. Hřbet tvoří horní ohraničení trupu. Má být pružný, ale pevně vypnutý. V nehlubším místě má mít výšku asi o 2-3 cm nižší, než výšku v kříži. Utváření hřbetu má mimořádný vliv na jezditelnost koně a jeho pohyb, proto mu při posuzování exteriéru věnujeme velkou pozornost.
Podle délky rozeznáváme hřbet:
přiměřený - přiměřeně dlouhý a pevný hřbet zvláště u rychlých koní umožňuje povrchové dýchání, které je vázáno na pohyblivost zadních žeber.
dlouhý - je nežádoucí, protože ztrácí pevnost.
krátký - je rovněž nežádoucí
Podle délky rozeznáváme hřbet:
přiměřený - přiměřeně dlouhý a pevný hřbet zvláště u rychlých koní umožňuje povrchové dýchání, které je vázáno na pohyblivost zadních žeber.
dlouhý - je nežádoucí, protože ztrácí pevnost.
krátký - je rovněž nežádoucí



Podle tvaru rozeznáváme hřbet:
úzký - hřbet má být úměrně široký, při úzkém hřbetu jsou plochá žebra a úzký hrudník.
ostrý (oslí) - takový hřbet je následkem dlouhých trnových násadců hrudních obratlů.
hubený - špatně a nedostatečně osvalený hřbet je rovněž vadou
oblý - u takového hřbetu je hřbetní svalstvo na úrovni výšky obratlových trnů
štěpený - štěpený hřbet má po celém průběhu rýžku, protože svalstvo je vyšší, než obratlové trny
kapří - kapří hřbet je opakem štěpeného, trnové násadce přečnívají
Při pohledu ze strany rozlišujeme hřbet:
lehký - je při pohybu napnutý
volný - při pohybu se pohupuje
měkký - je lehce prohnutý
prosedlaný - prohnutí je již větší
proláklý - je velmi prohnutý Pevnost hřbetu je nutno posuzovat s přihlédnutím k věku koně a jeho chovnému či pracovnímu využití.
Popis beder (nebo také ledviny):
úzký - hřbet má být úměrně široký, při úzkém hřbetu jsou plochá žebra a úzký hrudník.
ostrý (oslí) - takový hřbet je následkem dlouhých trnových násadců hrudních obratlů.
hubený - špatně a nedostatečně osvalený hřbet je rovněž vadou
oblý - u takového hřbetu je hřbetní svalstvo na úrovni výšky obratlových trnů
štěpený - štěpený hřbet má po celém průběhu rýžku, protože svalstvo je vyšší, než obratlové trny
kapří - kapří hřbet je opakem štěpeného, trnové násadce přečnívají
Při pohledu ze strany rozlišujeme hřbet:
lehký - je při pohybu napnutý
volný - při pohybu se pohupuje
měkký - je lehce prohnutý
prosedlaný - prohnutí je již větší
proláklý - je velmi prohnutý Pevnost hřbetu je nutno posuzovat s přihlédnutím k věku koně a jeho chovnému či pracovnímu využití.
Popis beder (nebo také ledviny):
Bedra jsou částí páteře mezi posledním hrudním obratlem a křízovou kostí. Podkladem je 6 bederních obratlů (u většiny východních koní - např. arabský - 5). Bedra mají být krátká nebo středně dlouhá, ale široká a vždy pevná a mají pevně esovitě přecházet do krajiny křížové. Takový kůň je v bedrech dobře vázaný. Při nepevné bederní vazbě se kůň vlní při pohybu v bedrech. Nepevná vazba ruší pohyb síly ze zádě na hřbet a předek.
U koně je výhodou, když má zadní žebra co nejvíce vyklenuta dozadu, protože pak jsou bedra i slabiny krátké a kůň bývá zpravidla konstitučně tvrdší.
Podle tvaru rozlišujeme bedra:
kapří - jsou vyklenutá
odsazená - u takových beder je křížová kost vyšší než bedra
propadlá - jsou nežádoucí
proláklá - jsou rovněž nežádoucí
Podle osvalení rozlišujeme bedra:
plná
štěpená
ostrá
Podle tvaru rozlišujeme bedra:
kapří - jsou vyklenutá
odsazená - u takových beder je křížová kost vyšší než bedra
propadlá - jsou nežádoucí
proláklá - jsou rovněž nežádoucí
Podle osvalení rozlišujeme bedra:
plná
štěpená
ostrá
POPIS KONĚ - HRUDNÍK A PRSA

*Legendární Secretariat - kůň s vynikající stavbou těla a hlubokým hrudníkem
Popis koňského hrudníku:
Popis koňského hrudníku:
Hrudník je přední část trupu. Je ohraničen hrudními obratli a k nim se upínajícími žebry, hrudní kostí, svaly, velkými cévami, dýchací trubicí a jícnem. Z 18 párů žeber je 10 nepravých a ty vytvářejí žeberní oblouk. Hrudník je kuželovitého tvaru. Prostorný hrudník s odpovídající kapacitou je žádoucí pro fyziologické funkce důležitých orgánů - srdce, plic a cév. Důležitá je hloubka, šířka a délka hrudníku.
Hloubka hrudníku - je vzdálenost mezi nejvyšším bodem kohoutku a prsní kostí, dosahuje 48 - 50% výšky koně. Čím je hrudník hlubší, tím se vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou, šikmou lopatku. Menší hloubka je provázená u vysokonohých koní krátkou a strmou lopatkou. Dolní okraj hrudníku u vysokonohých koní leží nad loketním hrbolem. Vysokonohost není v chovu žádoucí ani u jezdeckých koní.
Šířka hrudníku - je dána klenbou žeber, proto je hrudník v krajině nepravých žeber širší než vpředu. Stavba přední části hrudníku je významná pro rozvoj srdce, zadní části pro rozvoj plic. Kromě fyziologických důvodů je příliš úzký hrudník za lopatkou (klínovitý) nežádoucí i u jezdeckých koní kvůli nestabilitě sedla.
Délka hrudníku - je důležitá pro jeho funkci, zvláště pak u cvalových koní, u kterých maximální vyklenutí žeber dozadu umožňuje povrchové dýchání zadními laloky plic. Naopak kratší široké hrudníky těžkých koní vyžadují dýchání hluboké. U dlouhého hrudníku je též dlouhá prsní kost, kostální úhly jsou při zešikmení žeber větší, vyklenutí žeber je velké a jejich vzdálenost ke kyčelnímu hrbolu je menší, slabina je krátká, kůň je tedy tzv. dobře uzavřen. K uzavření koně se přihlíží při výběru.
Popis koňských prsou:
Hloubka hrudníku - je vzdálenost mezi nejvyšším bodem kohoutku a prsní kostí, dosahuje 48 - 50% výšky koně. Čím je hrudník hlubší, tím se vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou, šikmou lopatku. Menší hloubka je provázená u vysokonohých koní krátkou a strmou lopatkou. Dolní okraj hrudníku u vysokonohých koní leží nad loketním hrbolem. Vysokonohost není v chovu žádoucí ani u jezdeckých koní.
Šířka hrudníku - je dána klenbou žeber, proto je hrudník v krajině nepravých žeber širší než vpředu. Stavba přední části hrudníku je významná pro rozvoj srdce, zadní části pro rozvoj plic. Kromě fyziologických důvodů je příliš úzký hrudník za lopatkou (klínovitý) nežádoucí i u jezdeckých koní kvůli nestabilitě sedla.
Délka hrudníku - je důležitá pro jeho funkci, zvláště pak u cvalových koní, u kterých maximální vyklenutí žeber dozadu umožňuje povrchové dýchání zadními laloky plic. Naopak kratší široké hrudníky těžkých koní vyžadují dýchání hluboké. U dlouhého hrudníku je též dlouhá prsní kost, kostální úhly jsou při zešikmení žeber větší, vyklenutí žeber je velké a jejich vzdálenost ke kyčelnímu hrbolu je menší, slabina je krátká, kůň je tedy tzv. dobře uzavřen. K uzavření koně se přihlíží při výběru.
Popis koňských prsou:
Prsa, která tvoří přední část hrudníku, mají být široká úměrně podle výkonnostního typu koně. Mezi délkou a tloušťkou krku a šířkou a osvalením prsou je zřetelný vztah. Chladnokrevní koně mají krátký svalnatý krk a muskulaturní prsa, u teplokrevných koní jezdeckého typu je nutné při úměrné šířce prsou akcentovat délku hrudníku.
Rozeznáváme prsa:
Široká - u velmi širokých prsou jsou kompenzací sbíhavé postoje.
Úzká - u velmí úzkých prsou jsou zase kompenzací rozbíhavé postoje. Úzká prsa jsou nežádoucí, vyskytují se často u koní s prodlouženou dobou ontogeneze.
Kozí - taková prsa jsou úzká, zapadlá mezi vysunuté ramenní klouby.
Jestřábí - svalstvo je slabě vyvinuto a prsní kost vyčnívá (posuzováno z profilu).
Kohoutí - prsní kost vyčnívá jako u jestřábích prsou, avšak osvalení je lepší.
Rozeznáváme prsa:
Široká - u velmi širokých prsou jsou kompenzací sbíhavé postoje.
Úzká - u velmí úzkých prsou jsou zase kompenzací rozbíhavé postoje. Úzká prsa jsou nežádoucí, vyskytují se často u koní s prodlouženou dobou ontogeneze.
Kozí - taková prsa jsou úzká, zapadlá mezi vysunuté ramenní klouby.
Jestřábí - svalstvo je slabě vyvinuto a prsní kost vyčnívá (posuzováno z profilu).
Kohoutí - prsní kost vyčnívá jako u jestřábích prsou, avšak osvalení je lepší.


POPIS KONĚ - ZAĎ A OHON
Záď je tvořena pánví a mohutným svalstvem. Názvem zadek se označuje zád včetně pánevních končetin. Podkladem zádě je křížová kost a obě kosti pánevní. Výška v kříži má být o něco nižší než výška v kohoutku, v opačném případě mluvíme o koni přestavěném. Impulz k pohybu vychází od dlouhých svalů zadku, které vzpřimují hřbet. Pánev představuje rameno síly, které má být dlouhé - dlouhé svaly jsou pak schopny většího stažení a roztažení a lépe tak vzpřimují hřbet a tím zvyšují rychlost. Proto má být záď široká, zvláště u tažných koní, u jezdeckých koní má být dlouhá. Pánev klisny je prostornější než pánev hřebce, křížová kost je kratší a širší, je uložena vodorovně, proto bývají klisny v zádi (v kříži) přerostlejší než hřebci. Pánevní vchod (kruh) je u klisny kruhovitý, u hřebců srdčitý.
Podle délky rozeznáváme záď:
dlouhou
středně dlouhou
krátkou
Při pohledu zboku je záď:
rovná - sklon zádě je podmíněn polohou pánevních kostí a kosti křížové, ta by měla být v takové poloze, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů. Pak je přenášení pohybového impulzu efektivní.
mírně skloněná
sražená - u sražené zádě je přenos pohybu lomený. Tento nedostatek u chladnokrevných koní kompenzuje mohutené svalstvo široké zádě.
Podle délky rozeznáváme záď:
dlouhou
středně dlouhou
krátkou
Při pohledu zboku je záď:
rovná - sklon zádě je podmíněn polohou pánevních kostí a kosti křížové, ta by měla být v takové poloze, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů. Pak je přenášení pohybového impulzu efektivní.
mírně skloněná
sražená - u sražené zádě je přenos pohybu lomený. Tento nedostatek u chladnokrevných koní kompenzuje mohutené svalstvo široké zádě.


Při pohledu zezadu rozeznáváme záď:
oválnou - většinou ji pozorujeme u jezdeckých koní
kulatou - u arabských koní
louplou (štěpenou) - ta je tvořena mohutnou svalovinou a vyskytuje se převážně u chladnokrevných koní
střechovitou - je opakem louplé zádě a je nežádoucí
čtvercovou
hranatou - povětšinou u starších koní
oválnou - většinou ji pozorujeme u jezdeckých koní
kulatou - u arabských koní
louplou (štěpenou) - ta je tvořena mohutnou svalovinou a vyskytuje se převážně u chladnokrevných koní
střechovitou - je opakem louplé zádě a je nežádoucí
čtvercovou
hranatou - povětšinou u starších koní




Ohon, neboli ocas:
Ocas - husný svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu nebo trysku jako "kormidlo", v klidu na odhánění dotěrného hmyzu. Základem ocasu je 17-19 ocasních obratlů, mezi kterými jsou uloženy chrupavčité destičky umožňující pohyblivost obratlů.
Hrdí a temperamentní koně nosí oháňku vysoce zdviženou a za běhu jim vlaje jako praporec. Příliš svěšená oháňka nikdy nesvědčí o bujnosti a zdraví, ba právě naopak, takový ocas mají koně flegmatičtí či nemocní.
Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne - koním se proto musí přistřihovat nebo protrhávat a pečlivě pročesávat. Kupírování se dnes provádí pouze u některých plemen tažných koní, aby se nezamotával do postraňků, nebo k zvýraznění muskulatury zádě, či u koní honebních.
Rozlišujeme ocas:
vysoko nasazený - takový ocas koně zdobí a vyskytuje se při vodorovně uložené křížové kosti. Koně takový ocas nesou vysoko v oblouku a můžeme ho vidět např. u arabských koní.
nízko nasazený - většinou ho lze vidět u koní se sraženou zádí, nebo u chladnokrevných koní
zastrčený (zapíchnutý) - tento ocas nevypadá moc pěkně
beraní - je vidět u nemocných koní, kteří mají ovhabnuté nervy a svaly
myší - takový ocas je prořídlý
bažantí - tento ocas se odshora směrem dolů zužuje
nakřivo nesený - takovému ocasu se říká praporek
Rozlišujeme ocas:
vysoko nasazený - takový ocas koně zdobí a vyskytuje se při vodorovně uložené křížové kosti. Koně takový ocas nesou vysoko v oblouku a můžeme ho vidět např. u arabských koní.
nízko nasazený - většinou ho lze vidět u koní se sraženou zádí, nebo u chladnokrevných koní
zastrčený (zapíchnutý) - tento ocas nevypadá moc pěkně
beraní - je vidět u nemocných koní, kteří mají ovhabnuté nervy a svaly
myší - takový ocas je prořídlý
bažantí - tento ocas se odshora směrem dolů zužuje
nakřivo nesený - takovému ocasu se říká praporek



POPIS KONĚ- KOSTERNÍ SOUSTAVA

Popis kostry podle obrázku nahoře:
1.kosti na hlavě (a - kost lebeční, b - kosti obličejové, c - dolní čelist, d - kost týlní)
2.sedm krčních obratlů (e - atlas)
3.osmnáct hřbetních obratlů (f - kohoutek)
4.šest bederních obratlů
5.pět křížových obratlů (křížová kost)
6.sedmnáct až devatenáct ocasních obratlů
7.žebra
8.hrudní kost
9..lopatka
10.ramenní kloub
11.ramenní kost
12.loketní kloub
13.předloktí (g - loketní kost)
14.zápěstní kosti (tvoří zápěstní kloub, karpus)
15.záprstní kost (metakarpus)
16.bodcové kosti
17.sezamské kosti
18.spěnkový kloub
19.spěnková kost
20.korunkový kloub
21.korunková kost
22.kopytní kloub
23.kopytní kost (se střelkovou kostí)
24.pánev (h - kyčelní kost, i - stydká kost, j - sedací kost)
25.kyčelní kloub
26.stehenní kost
27.čéška
28.kolenní kloub (zadní koleno)
29.kosti bérce (k - holenní kost - bércová kost, l - lýtková kost)
30.hleznový kloub - tarzus
31.nártní kost (zadní holeň - metaterzus)
32.bodcové kosti
33.sezamské kosti
34.spěnkový kloub
35.spěnková kost
36.korunkový kloub
37.korunková kost
38.kopytní kloub
neni tam popsany kun anglicky je mi to k nicemu fuj